Názvosloví kyselin

Jak se z toho učit

  1. 1Projdi části 1–7, všechno stojí na části 1. Za každou je cvičení: odpověď si napiš na papír, pak do políčka a dej Enter.
  2. 2Udělej generálku bez koukání nahoru. Cíl je aspoň 30 z 32.
  3. 3Před písemkou si přečti Tahák a Kde se chybuje. Ve cvičeních dej Zopakovat chybné.

Tahák

1KoncovkyI ná · II natá · III itá · IV ičitá · V ičná/ečná · VI ová · VII istá · VIII ičelá. Liché → 1 H, sudé → 2 H, O = (H + x) / 2. 2Kyseliny obecněHF < HCl < HBr < HI. Kyslíkatá je tím silnější, čím víc má O než H. Oxid + voda → kyselina. 3Dikyseliny2 stejné středové atomy. Liché → 4 H (H4P2O7), sudé → 2 H (H2S2O7). 4ThiokyselinyO vyměním za S. Síry nakonec sepíšu: H2SO3S → H2S2O3. 5Peroxokyseliny+1 O, ox. číslo zůstává. H2SO4 → H2SO5. Vyjde moc vysoké ox. číslo? Je tam peroxo. 6HalogenkyselinyHalogen místo OH: −1 H, −1 O. H2SO4 → HSO3Cl. 7Speciální zbytkyKyselina bez OH skupin, náboj = počet OH: NO+ nitrosyl, NO2+ nitryl, SO22+ sulfuryl, CO2+ karbonyl. SO2Cl2 = chlorid sulfurylu.

1Koncovky a oxidační čísla

Název kyslíkaté kyseliny prozradí oxidační číslo středového atomu. Platí tři jistoty: vodík má +I, kyslík −II a součet všech oxidačních čísel v molekule je 0.

I-náHClO chlorná
II-natáu kyselin vzácné
III-itáHNO2 dusitá
IV-ičitáH2CO3 uhličitá
V-ičná, -ečnáHNO3 dusičná
VI-ováH2SO4 sírová
VII-istáHClO4 chloristá
VIII-ičeláu kyselin vzácné

ná, natá, itá, ičitá, ičná/ečná, ová, istá, ičelá. Řekni si to třikrát nahlas, ať to jede samo.

Jaké oxidační číslo?

Klikni na odpověď, hned uvidíš proč.

  1. -itá
  2. -ičitá
  3. -istá
  4. -ová
  5. -ečná
  6. -ná
  7. -natá

Vzorec → název

Nad každý prvek si napiš oxidační číslo a dopočítej to neznámé tak, aby součet vyšel nula.

H+I2SxO−II4

2 · (+I) + x + 4 · (−II) = 0

x = +VI → -ová → kyselina sírová

Rychlá zkratka: x = 2 · počet O − počet H. Pro HClO3: 2 · 3 − 1 = 5 → V → chlorečná.

Název → vzorec

  1. 1Z koncovky urči oxidační číslo x.
  2. 2x liché → 1 H, x sudé → 2 H. Když název řekne trihydrogen- nebo tetrahydrogen-, dej 3 nebo 4 H.
  3. 3Kyslíků je O = (H + x) / 2. Tolik, aby se náboje vyrovnaly.

kyselina dusitá

H+IN+IIIO−II2

III je liché → 1 H

O = (1 + 3) / 2 = 2

kyselina tetrahydrogenkřemičitá

H+I4Si+IVO−II4

tetrahydrogen → 4 H

O = (4 + 4) / 2 = 4

Výjimka, kterou musíš znát: kyselina fosforečná je H3PO4, přesně trihydrogenfosforečná. Stejně arseničná H3AsO4. Z nich vychází i všechny odvozené fosforečné kyseliny dál.

Liché → 1 H, sudé → 2 H. Kyslíků je polovina z (vodíky + ox. číslo).

Napiš vzorec nebo název

Vzorec piš normálně, třeba H2SO4. U názvu stačí „sírová“. Enter ověří.

2Kyseliny obecně

Co dělá kyselina ve vodě

Kyselina ve vodném roztoku odštěpuje H+. Ten se hned na něco naváže:

H+ + H2O → H3O+na molekulu vody, oxoniový kation
HCl + NaOH → NaCl + H2Ona zásadu, neutralizace

Reakce kyseliny se zásadou je acidobazická reakce (neutralizace).

Bezkyslíkaté kyseliny

Nemají kyslík. Název je prvek + o + vodíková.

HFfluorovodíková
H2Ssirovodíková
HClchlorovodíková
H2Seselenovodíková
HBrbromovodíková
H2Tetellurovodíková
HIjodovodíková
HN3azidovodíková
HCNkyanovodíková

HF<HCl<HBr<HI

síla roste směrem k HI

HF je nejslabší. Vazba H–F je velmi pevná a molekuly HF se k sobě navíc poutají vodíkovými můstky (H–F···H–F). H+ se z ní proto odštěpuje nejhůř.

Kyslíkaté kyseliny a jejich síla

Obecný vzorec je H X O. Síla roste s tím, o kolik víc je kyslíků než vodíků.

počet O − počet H
0velmi slabéHClO, H3PO3
1slabéH2CO3, H3PO4
2silnéH2SO4, HNO3
3velmi silnéHClO4, HMnO4

Odečti H od O. HClO4: 4 − 1 = 3, nejsilnější. HClO: 1 − 1 = 0, nejslabší.

Sytost

Sytost = počet odštěpitelných vodíků, tedy kolik H+ kyselina umí dát.

Jednosytné

HNO3, HClO. Odštěpí 1 H+ a tvoří 1 řadu solí (NaNO3).

Vícesytné

H2SO4 dvojsytná, H3PO4 trojsytná. Tvoří víc řad solí: NaHSO4 i Na2SO4.

Jak kyselina vzniká

Oxid + voda → kyselina. Oxidační číslo středového atomu se přitom nemění, takže z oxidu rovnou víš, jaká kyselina vznikne.

CO2 + H2O → H2CO3C IV, uhličitá
SO3 + H2O → H2SO4S VI, sírová
B2O3 + H2O → 2 HBO2B III, boritá
N2O5 + H2O → 2 HNO3N V, dusičná

Síla, sytost, vznik

Klikni na odpověď.

  1. Která halogenovodíková kyselina je nejsilnější?
  2. Která je nejslabší?
  3. Jak silná je H2SO4?
  4. Jak silná je H2CO3?
  5. Jak silná je HClO4?
  6. Jaká je H3PO4?
  7. Co vznikne z SO2 + H2O?
  8. Jak se jmenuje H2S?

3Dikyseliny

Dikyseliny mají 2 stejné středové atomy a v názvu předponu di-. Kolik mají vodíků, rozhoduje oxidační číslo.

Liché ox. číslo (III, V, VII)

4 H

oxid + 2 vody

I2O7 + 2 H2O → H4I2O9
kyselina dijodistá

Sudé ox. číslo (IV, VI)

2 H

2 oxidy + 1 voda

SO3 + SO3 + H2O → H2S2O7
kyselina disírová

Kyslíky pak dopočítáš stejně jako v části 1, jen jsou středové atomy dva: O = (H + 2 · x) / 2.

Proč u lichých 4 H? H2I2O8 by byly jen dvě HIO4 vedle sebe, žádná nová kyselina. Proto u lichých vždy 4 vodíky. Celý název je tetrahydrogendijodistá, ale stačí dijodistá.

kyselinavzorecox. číslo
diboritáH4B2O5III, liché
difosforitáH4P2O5III, liché
difosforečnáH4P2O7V, liché
dijodistáH4I2O9VII, liché
dimanganistáH4Mn2O9VII, liché
dikřemičitáH2Si2O5IV, sudé
disiřičitáH2S2O5IV, sudé
dichromováH2Cr2O7VI, sudé
disírováH2S2O7VI, sudé

Ze vzorce zpátky: x = (2 · O − H) / 2. H2Cr2O7: (14 − 2) / 2 = 6 → dichromová.

Di + liché = 4 H. Di + sudé = 2 H.

Dikyseliny

Nejdřív lichá, nebo sudá? Pak vodíky, pak kyslíky.

4Thiokyseliny

V kyslíkaté kyselině se kyslík O−II nahradí sírou S−II. Síra má stejné oxidační číslo jako kyslík, takže vodíky i ox. číslo středového atomu zůstanou.

kyselina thiosírová

H2SO4základ: sírová
H2SO3S1 O vyměň za S
H2S2O3síry sepiš dohromady

Piš v pořadí H, středový atom, O, S. Když je středovým atomem síra, síry na konci vždy sepiš dohromady, jako v H2S2O3.

Ze vzorce, když je uprostřed síra

Jedna síra je středová, ostatní jsou thio a mají −II. Když ti ox. číslo vyjde víc než VI, jsou středové síry dvě, je to tedy di-kyselina.

H2S2O3

H+I2SxO−II3S−II

x = 2 · (3 + 1) − 2 = 6

VI → thiosírová

H2S3O6

H+I2Sx2O−II6S−II

s 1 středovou S: x = 14, nejde

2 středové: x = VI → thiodisírová

kyselinavzorecvychází z
thiouhličitáH2CO2SH2CO3
trithiouhličitáH2CS3H2CO3
thiosiřičitáH2S2O2H2SO3
dithiosiřičitáH2S3OH2SO3
thiosírováH2S2O3H2SO4
dithiofosforečnáH3PO2S2H3PO4
thiodisiřičitáH2S3O4H2S2O5
thiodisírováH2S3O6H2S2O7
trihydrogentetrathioarseničnáH3AsS4H3AsO4

Thio = S místo O. Atomů je pořád stejně, síry nakonec sepiš dohromady.

Thiokyseliny

Základní kyselina → vyměň O za S → sepiš.

5Peroxokyseliny

Jeden kyslík O−II se nahradí peroxoskupinou (O2)−II. Prakticky tedy přidáš jeden kyslík navíc. Oxidační číslo středového atomu se nemění.

kyselina peroxosírová

H2SO4základ: sírová
H+I2S+VIO−II3(O2)−II1 O → peroxoskupina
H2SO5výsledek

Jak peroxo poznáš ze vzorce

Spočítej oxidační číslo obyčejně. Když vyjde víc, než prvek vůbec umí, je tam peroxoskupina. Uber jeden kyslík a počítej znovu.

H2CO4

x = 2 · 4 − 2 = 6, ale uhlík umí nejvýš IV

→ peroxo. H2CO3 je uhličitá, takže H2CO4 je peroxouhličitá

Síra má v kyselinách jen IV nebo VI. Když ti u síry vyjde V (třeba H2S2O6), je to taky peroxo: peroxodisiřičitá.

kyselinavzorecvychází z
peroxouhličitáH2CO4H2CO3
peroxokřemičitáH2SiO4H2SiO3
peroxodusičnáHNO4HNO3
peroxofosforečnáH3PO5H3PO4
peroxosírováH2SO5H2SO4
peroxodisiřičitáH2S2O6H2S2O5
peroxodisírováH2S2O8H2S2O7
peroxodiboritáH4B2O6H4B2O5
peroxodijodistáH4I2O10H4I2O9

Peroxo = +1 O. Vyjde ox. číslo moc vysoko? Je tam peroxo.

Peroxokyseliny

Název → vzorec: základ + 1 O. Vzorec → název: hlídej nemožné ox. číslo.

6Halogenkyseliny

Celá skupina (OH)−I se nahradí halogenem (F, Cl, Br, I), který má taky −I. Z kyseliny tedy ubude 1 H a 1 O a přibude halogen. Předpony jsou fluoro-, chloro-, bromo-, jodo-.

kyselina chlorosírová

H2SO4základ: sírová
HSO3 + Clpryč 1 OH
HSO3ClH, středový atom, O, halogen

Když se nahradí všechny kyslíky

V názvu je počet halogenů (tetra-, hexa-) a žádný kyslík nezbude. Vodíků je tolik, kolik chybí do nuly: H = počet halogenů − ox. číslo.

kyselina hexachloroplatičitá

H+I2Pt+IVCl−I6

H = 6 − 4 = 2

kyselina tetrafluoroboritá

H+IB+IIIF−I4

H = 4 − 3 = 1

kyselinavzorecvychází z
chlorosírováHSO3ClH2SO4
jodosírováHSO3IH2SO4
bromosiřičitáHSO2BrH2SO3
chlorokřemičitáHSiO2ClH2SiO3
jodofosforečnáH2PO3IH3PO4
chlorodisírováHS2O6ClH2S2O7
hexachloroplatičitáH2PtCl6Pt IV, 6 Cl
tetrafluoroboritáHBF4B III, 4 F

Halogen nahrazuje celé OH: −H, −O, +Cl.

Halogenkyseliny

Halogen má −I, počítej ho do součtu jako jeden záporný náboj.

7Speciální zbytky kyselin

Vznikají, když z kyseliny odtrhneš jednu nebo více skupin OH. Každá odtržená (OH)− nechá zbytku jeden kladný náboj.

NO+nitrosylHNO2 − 1 OH
NO2+nitrylHNO3 − 1 OH
SO22+sulfurylH2SO4 − 2 OH
CO2+karbonylH2CO3 − 2 OH

Delší jméno, kratší vzorec: nitrosyl je NO, nitryl je NO2.

Halogenidy zbytků

Název je halogenid + zbytek ve 2. pádě. Halogenů je tolik, kolik je náboj zbytku.

názevvzorecproč
chlorid sulfuryluSO2Cl2SO22+ → 2 Cl
chlorid karbonyluCOCl2CO2+ → 2 Cl
fluorid nitryluNO2FNO2+ → 1 F
jodid nitrosyluNOINO+ → 1 I

Stejnou logikou: H2SO3 bez 2 OH dá SO2+, thionyl, a SOCl2 je chlorid thionylu. Kdyby se v písemce objevil, odvodíš ho.

Který zbytek?

Klikni na odpověď.

  1. Nitrosyl je
  2. Nitryl je
  3. Sulfuryl je
  4. Karbonyl je

Halogenidy zbytků

Napiš vzorec, nebo název jako „chlorid nitrosylu“.

8Kde se chybuje

Nahoře chyták, pod ním správně. Tyhle věci se pletou nejčastěji.

Kyselina dijodistá je H2I2O8.
VII je liché → 4 H: H4I2O9.
Thiosírová je H2SO3S.
Síry se sepíšou: H2S2O3.
V H2CO4 má uhlík VI.
Uhlík má pořád IV, navíc je tam peroxoskupina.
Chlorosírová je H2SO3Cl2, Cl nahradí O.
Cl nahradí celé OH: HSO3Cl.
HF je nejsilnější, protože F je nejelektronegativnější.
HF je nejslabší, nejsilnější je HI.
Sulfuryl je SO2+.
2 odtržené OH = SO22+, proto SO2Cl2.
Nitrosyl je NO2+.
Nitrosyl je NO+, NO2+ je nitryl.
Tetrahydrogenkřemičitá je H2SiO3.
Předpona říká 4 H: H4SiO4. H2SiO3 je jen křemičitá.

Oprav si v zápiscích

  1. 1Dikyseliny obsahují 2 stejné středové atomy, ne 1.
  2. 2B2O3 + H2O → 2 HBO2, ne 2 HBO. Jinak nesedí kyslíky.
  3. 3Kyselina difosforečná je H4P2O7, ne H2P2O6. P má V, to je liché, takže 4 H.
  4. 4H2S3O6 je thiodisírová (z disírové H2S2O7). Trithiosírová by byla H2S4O.

9Generálka

Všechno napřeskáčku, bez koukání nahoru. Piš na papír a pak to ověř. Cíl je aspoň 30 z 32.

32 vzorců a názvů

Zamíchej si je, ať nejdou ve stejném pořadí.

Teorie na závěr

Nejdřív odpověz, pak rozklikni. Co neumíš, označ Zopakovat.

Co dělá kyselina ve vodném roztoku?
Odštěpuje H+. Ten se hned naváže na vodu (H3O+), popřípadě na zásadu. Reakce se zásadou je neutralizace.
Seřaď HF, HCl, HBr, HI podle síly. Proč je HF nejslabší?
HF < HCl < HBr < HI. Vazba H–F je velmi pevná a HF tvoří vodíkové můstky, takže H+ odštěpuje nejhůř.
Podle čeho poznáš, jak silná je kyslíkatá kyselina?
Podle rozdílu počtu O a H. 0 velmi slabá (HClO), 1 slabá (H2CO3), 2 silná (H2SO4), 3 velmi silná (HClO4).
Co je sytost kyseliny?
Počet odštěpitelných vodíků. Jednosytné (HNO3, HClO) tvoří 1 řadu solí, vícesytné (H2SO4, H3PO4) víc řad.
Jak vzniká kyslíkatá kyselina? Uveď příklad.
Reakcí oxidu s vodou, ox. číslo se nemění. CO2 + H2O → H2CO3.
Napiš rovnici vzniku kyseliny disírové.
SO3 + SO3 + H2O → H2S2O7
Napiš rovnici vzniku kyseliny dijodisté.
I2O7 + 2 H2O → H4I2O9. VII je liché, proto 2 vody a 4 H.
Co je dikyselina a kolik má vodíků?
Má 2 stejné středové atomy. Liché ox. číslo → 4 H, sudé → 2 H.
Co je thiokyselina?
Kyslík O−II je nahrazený sírou S−II. thio = 1 S, dithio = 2 S, trithio = 3 S.
Co je peroxokyselina a jak ji poznáš ze vzorce?
Jeden O je nahrazený peroxoskupinou (O2)−II, takže má o 1 O víc. Ze vzorce: ox. číslo vyjde vyšší, než prvek umí.
Co je halogenkyselina?
Skupina (OH)− je nahrazená halogenem. Ubude 1 H a 1 O, přibude halogen: HSO3Cl.
Jak vznikají speciální zbytky? Vyjmenuj čtyři.
Odtržením skupin OH, náboj = počet OH. NO+ nitrosyl, NO2+ nitryl, SO22+ sulfuryl, CO2+ karbonyl.